Smrt a vzkříšení v běžném životě
S obřady, jakkoliv by to bylo hezké a slavnostní, souvisí vzkříšení jenom okrajově. Naslouchat, zpívat spolu a slavit s prastarými texty a písněmi nám může přinášet útěchu a má to svoji hodnotu. Ve skutečnosti v utrpení nejsme nikdy sami a opuštění. Na konci se život ukazuje jako silnější než smrt — vítězí nad každým utrpením. Obřady, které tuto skutečnost slaví, jsou plné života. Buď jde o odraz vycházející ze zkušenosti, že utrpení nemusí být nesmyslné a může vést k probuzení hlubšího života, nebo na tuto zkušenost může ukazovat a vést k ní.
V této souvislosti mně na mysl vytanula slova Angela Silesia: »Byť Kristus v Betlémě se tisíckráte zrodil, jsi ztracen, dokud se i v tobě nenarodil.« Podobně k této vánoční myšlence můžeme říci: Byť Kristus tisíckrát ze smrti vstal, v tobě ale když nevstal, mrtev zůstaneš navždy. Velikonoce nejsou pro diváky, kteří by se jako v divadle chtěli nechat bavit. Nejsou také pro milovníky zbožných obřadů, kteří nejsou připraveni nechat se v hloubi svého nitra oslovit. Velikonoce jsou událostí, se kterou jsme svým životem plně spjati, anebo to žádné Velikonoce nejsou. Tam, kde události Svatého týdne spolu s oslavou vzkříšení zrcadlí to, co se lidé snaží žít ve svém běžném životě, tam není rozhodující, zda kostely jsou plné nebo prázdné a zda liturgie je slavnostní nebo jenom prostá. Velikonoce jsou totiž především událostí odehrávající se v našich srdcích, v našich životech.
Jestliže letos není možné obřady slavit slavnostně, může to stát podnětem k tomu, abychom se zamysleli nad tím, o co jde opravdu.
Smrt a nový život představují základní zkušenost každého z nás. Ježíšova cesta kříže, kterou si o Svatém týdnu připomínáme, i jeho vzkříšení, které slavíme o Velikonocích, se pokaždé vlastním zcela osobním způsobem zrcadlí v osudu každého z nás. Smrt a vzkříšení nejsou něčím, co se odehraje jednou provždy. ale opakovaně k nim dochází v průběhu našeho běžného života. V každodenním nahoru a dolů se ukazuje, nakolik jsme schopní se ode všeho oprostit a nakolik jsme schopní opětovné obnovy. Ukazuje se, jak silný ve skutečnosti v nás život je. Umírání a vzkříšení jsou základními pohyby života, podobně jako vdech a výdech. Obojí nás provází po celý náš život a umožňuje nám vnitřní růst. Každé malé i větší vzdání se nějakého lpění, každé odstoupení od vlastního »já chci«, »já nechci« nebo »já to chci jinak« je jako umírání v malém a je také tak zakoušeno. Malé krůčky vzdávání se něčeho jsou stínem velkého vzdání se na konci svého života, s nímž jsou spjaty.
Vzkříšení, nový život a to co z něho vyrůstá, je působeno oním Božským prazákladem, který nás povolal k životu a který v každém z nás usiluje o rozvinutí.
Jan Šedivý
Vzkříšení
Vzkříšení –
magnetický bod,
který je pro Boha propustný.
Modlitby jsou oklikou.
Žijeme ve vzkříšení
a jsme slepí,
tak slepí…
Marianne Šedivý
Velikonoce
Jeho láska
ústí do mučednictví,
aby se protrpěl
k velikonočnímu ránu,
které ke světlu se pne.
Marianne Šedivý
[Překlad z němčiny Z. Lochovský]