(duben 2016)

Rok co rok se odehrávají obřady Svatého týdne, ve kterých nejde o nic menšího než o život a smrt. Abychom Velikonoce prožili, je třeba je slavit. Rozpomínáme se přitom na to, co pro mnohé z nás je samozřejmé, a přesto pak rychle zase upadá v zapomnění. Jsou to dvě základní zkušenosti lidské existence – život a umírání. Poslední slovo nemá utrpení a smrt, ale život. To platí jak pro svět jako celek, tak pro každého z nás jednotlivě.

Slavit Velikonoce také znamená, že si temnoty a tíže života naplno uvědomíme. Vztahujeme se přitom ke slovům Bible s vědomím, že nejde o to, jak si děj přesně představujeme, ani o věcnou zprávu. Velikonoční příběh má více společného s vnitřní zkušeností, než s popisem událostí.

»Královstvím smrti« není míněno nějaké místo na onom světě, ale prožitek, který každý známe. Také hrob není jenom místem, kam budeme jednoho dne položeni, ale zahrnuje všechno, co nás zahaluje temnotou a bezvýchodností. Všechno to, co nás izoluje, odděluje, co nám bere odvahu a ničí nás, a co zároveň v sobě skrývá klíček nového začátku — to jsou Velikonoce.

Ve slavení Vzkříšení je vyjádřena jistota, že smrt je přemožena a nemá tak nad námi už žádnou moc. Po utrpení vzchází ranní slunce.

Temnota na začátku velikonoční noci upomíná na to, že nejdříve se musíme postavit temnotě ve vlastním životě, vydržet ji a projít jí. Až pak v ní můžeme nechat zasvítit světlo velikonoční svíce a za zpěvu vyznat: Hle, »Světlo Kristovo« ve mně i uprostřed nás. V tomto prostém obřadu necháváme v sobě dokončit, co se Bible snaží vyjádřit vyprávěním o mužích v zářivě bělostných oděvech: Uvnitř temnoty našeho hrobu, uprostřed temnoty našich srdcí, uprostřed našeho smutku a bezmoci a uprostřed našich selhání zasvítilo světlo nového života.

Může se ale stát, že z živosti a radosti velikonočního svátku někdo prožije jenom málo, nebo vůbec nic. Někdo může prožívat zcela tiché Velikonoce, zavalené tíží životních těžkostí. Ke slavení Velikonoc jsme ale zváni i tehdy: člověče, podrž v této temnotě i tak nepatrné světlo, jakým je velikonoční svíce, a v hluboké důvěře do ní vyslov: »Kristus skutečně vstal z mrtvých a jeho zmrtvýchvstání je také mým zmrtvýchvstáním«. Kristus zve, abys i ty povstal ze svého hrobu, ze svoji bezmoci, ze svého strachu, ze svých zranění, ze svého hněvu. Zmrtvýchvstání zve k důvěře v život, který uvnitř tvého hrobu už neznatelně začal — podobně, jako po zimě začíná na jaře vyrůstat křehké poupě.

V jaké osobní situaci Velikonoce slavíme, si vybrat nemůžeme. Zvěst o Zmrtvýchvstání můžeme ale volat do všech hrobů tohoto světa v důvěře, že v našem vlastním hrobě i mnoha hrobech tohoto světa vzejde světlo a uskuteční se v nich Zmrtvýchvstání; dokonce i tam, kde je to těžko představitelné – v Sýrii, Iráku, Libyi, Afghanistánu nebo Palestině, nebo v nitrech trpících lidí v našich městech a obcích, ba i v našich církvích, které tak často zapomínají, že nejde o ně samotné, ale o lidi a Boží působení v jejich srdcích.

Slavení Zmrtvýchvstání nepromění náš svět v ráj. Ukazuje nám však cestu k životu, který neztroskotá na utrpení, ale i v těch nejtěžších a nejtrpčích chvílích se nechá nést božským světlem.

Jan Šedivý

Nezemdlím

Umíráním nezemdlím
se znamením Zmrtvýchvstání
překračuju
práh smrti
opět a opět

Novému přiznávat
šanci žít
rozsévat velikonoční vítězství
zkáze čelit.

Žitím nezemdlím!

Marianne Šedivá

Naši spirituální cestu bychom měli oprostit od příliš lidských představ o bytí po smrti a bezvýhradně se odevzdat »Bohu — geniálnímu umělci« (prázdnota). Způsob, jak v současnosti existujeme, žijme jako Boží »umělecké dílo« — tato skutečnost se tady a teď chce takovýmto způsobem vyjádřit. Pravým náboženstvím je můj život.

Willigis Jäger

Velikonoční poselství se navíc jeví jako mnohotvárné.
I pro ty, kteří nejsou zbožní, je však povzbuzením.

Sabine Rückert

Když někdo zemře, nejde jenom o smrt.
O smrt jde tam, když někdo žije, ale neví to.

Reiner Maria Rilke

Proč tato noc, velikonoční noc, je zcela jiná, než všechny ostatní noci?
Proč máme naslouchat tomu, co už známe?
A proč se vracíme nazpět až k počátku světa?
Abychom nezapomněli, odkud jdeme a kam jdeme.

 Anno Sterzenbach

Tajemství zmrtvýchvstání spočívá na samém dně lidské duše,
v té největší hloubce.
Je třeba se k němu prokopat.

Octavio Paz

(překlad Z. Lochovský)