(únor 2016)
Od té doby už uplynulo hodně času – absolvoval tehdy u Jana Šedivého v žákovském středisku na zámku Fürstenfriedu úvodní kurz ke kontemplaci. Byl jsem tam s jedním svým kamarádem. Vůbec jsme nebyli připravení na mlčení a sezení, které by trvalo po celý víkend. V sobotu během jednohodinové práce jsme to už nevydrželi: smáli jsme se, až nám po tvářích tekly slzy. Stačilo se na sebe jenom podívat, a už námi otřásaly další záchvaty smíchu.
Cesta kontemplace, stejně jako cesta smíchu, humoru a životní radosti mě od té doby už neopustily.
Jedno přísloví říká: »Humor znamená brát se opravdově, ale ne moc důležitě.«
Někdy beru sám sebe, své problémy a všední dny velmi důležitě. Jednou je to můj syn, který po sobě zanechá v kuchyni nepořádek, jindy zase moje žena, která opomene nějaký termín, a mě to » nadzvedne«. Ještě »dramatičtější« mohou být situace, které se stávají mně samému. Například když se stane, že jsem si někam založil klíče, které nejsou k nalezení.
Už tomu může být deset let, co jsem se učil klaunem. V kurzech, které jsem navštěvoval, jsme přehrávali právě takové situace, které člověka zlobí nebo dokonce vytáčejí a jsou trapné. »Komično« spočívá v tom, že se ostatní, diváci, těmito »hranými scénkami« baví. Díky svým klaunovským rolím jsem se postupně naučil i ve svých běžných životních situacích nacházet prvek komična a humoru. Učil jsem se svým chybám nejdříve jen letmo usmát, pak více se usmát, a občas se dokonce zasmát. Klaunovská role se projevuje v mých všedních dnech: humor, který objevuji, dělá život lehčím a krásnějším. Je to radost z lidí a mnoha drobných věcí, se kterými se setkávám, a které se dotýkají mého srdce a naplňují mě — často přitom nechybí smích.
Smích a žitá spiritualita patří k sobě.
Snad každý zná smějícího se Buddhu.
V křesťanství máme »radostnou zvěst«. V biblických textech se opakovaně hovoří o radosti. Například: »To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla úplná.« (Jan 15, 11)
Náš papež František je také příkladem toho, že životní radost a víra, radostnost a spiritualita, smích a modlitba patří k sobě.
»Kdo začíná den se smíchem, už ho získal.« Tento citát od Marka Twaina mně vždycky pomůže na začátku dne. Odvažte se tohoto experimentu: lidi, které ráno potkáte, velmi pozorně pozdravte a věnujte jim ten nejkrásnější úsměv, jakého jste schopni. Udělejte to z celého srdce. Pak sledujte, co se stane.
Přeju vám veselou mysl a hodně radosti a humoru — nejen v dobách, jako je masopust nebo Velikonoce.
Nikolaus Hintermaier
Dokonalý úsměv
Úsměvu je jedno, kdo ho vyloudí na tváři.
Důležité je, že tu je.
Úsměv je dokonalý,
když ho nacházíme všude.
Úsměv je semínkem:
roste a roste a neví, kdy přestat:
kvete, přináší plody a šíří se všude.
Je přitom zcela jedno, na jakou půdu padl.
Je tou půdou ruka, kámen nebo kus kovu?
Je jí květina nebo role,
voda nebo vítr,
den nebo noc?
Semínku úsměvu se daří všude.
Výživu si nebere z půdy,
na kterou padlo,
ale z bezmezné svobody.
Úsměv nikdy nepřeroste.
Neroste do výšky ani do šířky.
Vyzrálost úsměvu závisí na hloubce a na čistotě,
prostřednictvím kterých přišel na svět.
Úsměv není hlučný,
protože v něm není hluk.
Může jenom žít,
když je darován.
Z nebe padl úsměv na zemi.
Můžeme se s ním setkat všude,
ne každý ho ale vidí.
Jenom ten najde stopu úsměvu,
kdo ho nalezne v sobě.
Marianne Šedivá
Humor je deštníkem moudrých.
Erich Kästner
Ztracený je den, kdy ses neusmál.
Charlie Chaplin
Smích je jako aspirin, působí ale dvakrát rychleji.
Groucho Marx
Stáří nedělají šedivé vlasy,
ani počet let.
Starý je ten, kdo ztratil humor
a o nic se už nezajímá.
Ephraim Lessing
Úsměvy jsou drobnými mincemi štěstí.
Heinz Rühmann
Německý humor zeštíhluje:
je třeba běžet hodně daleko, než na něj narazíme.
Dieter Hallervorden
(přeložil Zdeněk Lochovský)