(červen 2016)

»Bůh spí v kameni,
dýchá v rostlině,
sní ve zvířeti
a probouzí se v člověku.«

Tato sentence, pocházející z Indie, vyjadřuje hlavní zkušenost duchovních lidí: existuje skutečnost, která spojuje všechny živé tvory, všechno udržuje pohromadě a ve všem je přítomná. Ta slova, a to je nadějná stránka věci, současně vypovídají o stavu, kdy se v nás probouzí božský Duch.

Každodenní realita však svědčí o něčem jiném. Když otevřeme noviny, posloucháme rádio nebo sledujeme televizní zprávy, máme dojem, že v lidech se neprobouzí božský Duch, ale že kormidlem tohoto světa otáčí spíše nějaký zlý duch.

V tomto smyslu píše papež František evropským politikům:
»Co se s tebou děje, humanistická Evropo, zastánkyně lidských práv, demokracie a svobody?
Co se s tebou děje, Evropo, vlasti básníků, filozofů, umělců, hudebníků a spisovatelů?
Co se s tebou děje, Evropo, matko národů, matko velkých mužů a žen, kteří dokázali bránit důstojnost svých bratří a sester a byli schopni za to nasazovat svoje životy?«

Tyto naléhavé věty bychom mohli dále rozvíjet:
Co se s tebou děje, lidstvo?
Co se s tebou děje, člověče?

Nejen Evropa, ale celý svět působí jako poznamenaný těžkou nemocí. Nemoc je vhodný výraz pro stav, kdy je vážně narušena rovnováha.
Svět, který se stává stále komplexnějším, je plný rozporů. Zasažené jsou jimi nejen hospodářství, ale stejně tak politika a náboženství. Zrcadlí se v nich protiklady, které nakonec doléhají i na každého jednotlivce. Nemoc se tak projevuje v narušené rovnováze jednotlivého člověka a zároveň z této nerovnováhy jednotlivců vyrůstá.

Aby se jednotlivec a spolu s ním i lidstvo a svět uzdravili, bylo by zapotřebí nové Země a muselo by vzniknout nové vědomí. Ještě naléhavěji by se to dalo přirovnat k těžké nemoci, při které jde už o samotné přežití.

Proces uzdravení spočívá v překonání egoismu na všech rovinách a z toho vyplývající zkušenosti bytí v jednotě.

Kéž se živý Duch, který všechno spojuje a všechno proniká, probudí všude tam, kde jsou vůči němu lidé slepí, kde o něm nic nechtějí vědět, odmítají ho nebo dokonce potlačují. Kéž Duch ve stvoření rozvíjí svoji životodárnou sílu.

Jan Šedivý

Každý, kdo chce svého ducha ukázat, dává najevo, že má v sobě hodně také z opaku.

Friedrich Wilhelm Nietzsche

Neexistuje žádný spolehlivější důkaz o velikosti ducha než ten, že se člověk nenechá ničím vyvést z míry.
Ve vyšší a uspořádanější sféře v blízkosti hvězd se netvoří mraky, nepovstávají bouře a ani tu nevznikají větrné víry. Panuje tu stálý klid, blýská a hřmí pouze v nižších sférách.

Lucius Annaeus Seneca

I když ne vždycky vědomě, vztahuje duch Východu všechno k transcendentnímu Já — v něm je ostatně všechno zakotvené. Duch Západu vztahuje se naopak k relativnímu já — z něho vychází.

D. T. Suzuki

Podstatou Ducha je vnímání samo nebo vědomí samo. Pokud však duch je ovládán egem, projevuje se jako rozum, myšlení a smyslové vnímání. Pro kosmické vědomí, které není ohraničené egem, neexistuje nic samo o sobě, nic, co by bylo oddělené od ostatního — vědomí pouze je. Bible tuto skutečnost vyjadřuje výrokem »Jsem, který jsem«.

Ramana Maharashi

(z němčiny přel. Z. Lochovský)