Staň se požehnáním
»Buď sám změnou, kterou si přeješ pro tento svět.«
Mahatma Gandhi
Velikonoce — vlastně svátek nového začátku, světla a radosti. V promluvách se sahá k působivým výrazům a myšlenkám o spáse a vykoupení. V běžném životě se ale setkáváme se střízlivou životní realitou. Skutečný stav tohoto světa současně prožíváme docela jinak. Je utvářen nespokojeností, uspěchaností, nesnášenlivostí, nenávistí, řevnivostí, zlobou a vším, co je formováno násilím a lží všeho druhu.
Co dělám a jak se stavím ke skutečnostem, které vedou k vystřízlivění? Přihlížím a hledám chytrá, avšak bezmocná slova, která se pak ukážou jako prázdné fráze? Vrhám se do aktivit, protože něco se přece dělat musí? Co nakonec dělám, když zároveň vím, že nic nezmůžu? Jak se stavím k problémům a bezpráví ve světě? A k tomu ještě přistupují mé zcela osobní starosti a problémy.
V individuálních rozhovorech zaznívají často tato slova jako výkřiky bezmoci. Určitým způsobem také připomínají scénu ukřižování na Velký pátek. To, co dnes ve světě pozorujeme nebo i přímo prožíváme, je možná jenom posledním vzmachem toho, co nazýváme »zlem«, vzmachem zaslepenosti vzhledem k bdělému vědomí. S touto proměnou jako vrůstáním do zkušenosti sjednocení mají svoje zkušenosti lidé různých kultur, náboženství a různých politických názorů na všech kontinentech.
V bibli se píše, jak ve své bezmoci jedná ukřižovaný: »Odpusť jim, vždyť nevědí, co činí« a dále: »Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!« Druhé zvolání vyjadřuje jinými slovy radikální osobní vydanost, zatímco první zvolání vyjadřuje požehnání. V naprosté vydanosti je život sám požehnán ve své největší ničivé moci. Když si představím, že by se to týkalo mě, jímá mě hrůza. Požadavek takové vydanosti by přesahoval síly mnoha lidí. Slova na kříži je možné uskutečnit pouze tehdy, jestliže ve vědomí došlo už k určité změně.
Platí však, že Velikonoce je třeba žít a transformovat do běžného života. Nemám tím na mysli žádná jímavá velikonoční kázání, ale často reálný a střízlivý všední den. Žít Velikonoce pro mě znamená stát oběma nohama na zemi a život pokud možno pro-žívat vědomě. K tomu patří všechno, co denně cítíme, myslíme a děláme v době mezi ranním vstáváním a večerním uléháním, a někdy i během noci. Každé Teď každého jednotlivého dne je pozváním ke vzdávání se vlastního Já a tím i sebe samého. Je to také pozvání žehnat toto Teď takové, jaké je. Žehnání pochází od přání dobra a to opět má co do činění s láskou. Každé Teď života láskyplně přijímat a tím životu žehnat jako celku.
Modlitbu prostřednictvím těla, kterou ve svých kurzech někdy nabízím, uzavírám postojem lehce otevřených paží doprovázeným slovy: »Kéž se náš život stane požehnáním pro nás i pro tento svět.« To přeju nám všem také k těmto Velikonocům.
Jan Šedivý
Křížovka
Ukřižované slovo možná
opravdu zůstalo největší hádankou.
Božské slovo —
definované a interpretované,
nově formulované a opakované…
znovu a znovu ukřižované.
Záhadnější než kdy dříve
potřebné rozluštění
potřebné vykoupení
neschopné vyřešení…
Slovo života
došlo ke smrti.
Pověšené a přibité hřeby
bez života a strnulé smrtí,
vznášející se mezi nebem a zemí —,
slovo, které se stalo člověkem, božské slovo.
Nemůžeš zpět, abys stálo na zemi
a nemůžeš vzhůru, abys zářilo.
Jednou padlo slovo
doprostřed noci
do světa,
zcela malé,
aby pro všechny bylo znamením —
výrazem lásky.
Padlo církvi do rukou
a stalo se křížem-slovem-hádankou…
Marianne Sedivy
Slova vedoucí na hlubinu
»Transformace lidského vědomí už není žádný luxus,
který by byl tu a tam dopřán jenom několika lidem,
ale nutností, pokud lidstvo nechce zničit samo sebe.»
Eckhart Tolle
»Rozum je užitečný a mocný nástroj.
Pokud svůj život přenecháš jenom jemu, je však také zužující a vymezující.
Nepoznáš pak,
že představuje jenom malou část vědomí, kterým jsi.«
Eckhart Tolle
Ježíš nám ve svém vzkříšení zvěstoval nový způsob existence.
Je zcela jiný,
než si ve svém rozumovém omezení dokážeme představit.
Při umírání platí pro mě proto jenom jedno:
vzdát se »uměleckého díla«, kterým jsem teď.
Willigis Jäger
[překlad z němčiny Z. Lochovský]