O probuzení
Duchovní cesta je vlastně probuzení. Většina lidí, ačkoliv to netuší, spí. Narodí se ve spánku, žijí ve spánku, žení a vdávají se ve spánku a umírají ve spánku. Nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho, čemu říkáme lidská existence. Všichni mystikové – katoličtí, křesťanští i ti ne-křesťanští, jakkoliv se jejich teologie či náboženství liší – se shodují v jednom: vše je tak, jak má být. Přestože je všechno špatně, vše je v nejlepším pořádku. Dosti podivný paradox. Je zde však jedna tragická skutečnost – většina lidí nikdy nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, protože spí. A mají noční můru.
Chceme být šťastní
… chceme-li se probudit – a to je totéž, jako kdybychom řekli: chceme -li milovat, chceme-li být svobodní, chceme-li prožívat radost a mír, chceme-li mít svoji duchovní cestu.V jistém smyslu je duchovní cesta ta dočista nejpotřebnější věc na světě. A každého vyzývám, aby našel cokoliv, co by bylo potřebnější než duchovní cesta, tak jak jsem ji vymezil – tedy nikoliv zbožnost, nikoliv uctívání, nikoliv náboženství, ale duchovní cesta – probuzení se!
Podívejte se, kolik lidí má bolavé srdce, kolik lidí se cítí osamněle, kolik je všude strachu, zmatenosti a kolik různých vnitřních, ale i vnějších bojů v sobě lidé živí. Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak se toho všeho zbavit. Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak zastavit toto obrovské plýtvání energií, zdravím a emocemi, plýtvání, které mají tyto strachy a boje na svědomí. Brali byste to? Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak skutečně milovat jeden druhého, jak žít v míru a lásce. Napadá vás něco potřebnějšího?
Přesto však existují lidé, kteří si myslí, že dělat obchody je potřebnější, že politika je potřebnější, že věda je potřebnější. K čemu nám je, že jsme schopni dopravit člověka na měsíc, když neumíme žít ani tady na Zemi?