(Září 2014)

V jakém světě žijeme? Milióny lidí na Předním východě, v Africe, na Ukrajině a v mnoha dalších zemích strádají mučením, vyháněním, hladem, nebo jsou přímo zabíjeni. Lidská důstojnost je pošlapávána i lidmi velmi vzdělanými. V těchto dnech vzpomínáme také na 11. září 2001 a na začátek druhé světové války před pětasedmdesáti roky.
Vzhledem k tomu mnohé biblické výroky mohou působit jako ubohé a vzdálené od reality. Jedním z nich je Ježíšova výzva: „Kdo chce být mým učedníkem, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“
Je snadné hovořit o přijetí utrpení, když se zrovna člověku dobře daří. Hodně síly to naopak vyžaduje, když právě trpíme.
Žijeme v jedné z nejzajištěnějších zemí světa, většinou jsme obklopeni hezkou krajinou, sytí sedíme v útulném bytě a se souhlasným přikyvováním čteme něco z duchovní literatury – jako například právě ona Ježíšova slova: „Kdo chce být mým učedníkem, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“
Kdo právě ztratil milovaného člověka nebo byl vyhnán, komu hrozí pronásledování, hlad, mučení a smrt nebo něco podobného, na toho tato slova můžou působit jako něco nemožného, co daleko přesahuje lidské možnosti.
A přesto, výzva zacházet tímto způsobem s utrpením je jedním z ústředních apelů křesťanství a naší duchovní cesty. V první řadě není zaměřená na druhé, na někoho, koho bychom poučovali, nýbrž je určená každému z nás.
Znamená to pak říct „ano, ano“ ke každému bezpráví, ke kterému dochází kolem nás a ve světě? Výzva v žádném případě nežádá, abychom nic nedělali, slepě poslouchali, nebo dokonce rezignovali. Ukazuje cestu, jak nad utrpením zvítězit. Otázka překonání utrpení je jádrem křesťanství a všech náboženství. Ježíšova odpověď zní: Neodvratitelné utrpení ve svém životě nepřekonáš tím, že ho budeš negovat, že ho vytěsníš, že mu ustoupíš z cesty, a ani tím, že se mu rezignovaně podřídíš, nýbrž tím, že ho přijmeš jako výzvu a vstoupíš do něho. Utrpení a nakonec ani smrt nemají poslední slovo. Každé utrpení má svůj začátek a také konec. Je to průchozí stadium, kterého nikdo z nás není ušetřen. Nejde tedy o to, že každému utrpení uhneme z cesty, nýbrž že máme sílu setkat se s ním, mírnit ho, nakolik je to možné, a přijmout ho, kde je to nevyhnutelné. Utrpení nemusí vést ke ztroskotání – můžeme na něm růst a zrát. Svými menšími i většími bolestnými zážitky a problémy nám k tomu poskytuje každý den řadu příležitostí.

Jan Šedivý

Existuje nesmírně mnoho utrpení, kterému pedagogický efekt může připsat jenom zbožný klam.

Karl Rahner

Zatímco hinduismus se snaží utrpení vyloučit a buddhismus se ho snaží vymazat, křesťanství si ho niterně osvojuje a snaží se mu dát smysl tím, že ho přijímá jako účast na utrpení Kristově.

(Podle Buddhy není utrpení bytostnou součástí pravé skutečnosti a tudíž je možné ho odklidit.)
Raimon Panikkar

Čin slepě vykonaný,
bez ohledu na cizí utrpení,
plný bezmezného bláznovství a bez cíle — tento čin vede do temnoty.

Bhagavadghíta

Je na tom, kdo trpí, aby se proti tomu bránil!

Bolest v noze není bolestí ruky,
proč však ruka chrání nohu?
Údy, jako části mého těla,
považuji za důležité,
lidi, jako části lidstva,
nikoli?

Dalai Lama

Pod každou zříceninou leží poklad
– pátrej po tomto pokladu!

Sufíjské přísloví

 

(přeložil Zdeněk Lochovský)